Hrajeme na Linuxu - Painkiller: Hell and Damnation

Painkiller: Hell and Damnation (STEAM verze)
Hodnocení:
Chytlavé FPS ze staré školy převlečené do HD kabátu. Pěkná grafika s nápaditým prostředím, obstojná hudba a návyková hratelnost, ale také velmi krátká herní doba, poměrně vysoká hardwarová náročnost a údajně nefunkční multiplayer. To vše za velmi přijatelnou cenu.

Hodně muziky za málo peněz:


Dohoda se Smrtí

Hru jsem pořídil asi před deseti měsíci v balíčku Humble Weekly Sale: Nordic Games za cenu USD 1 a za tento peníz jde rozhodně o dobrou investici.
Hned zpočátku se musím přiznat, že jsem původního Painkillera nehrál, takže jsem byl ušetřen srovnávání a případnému zklamání.
Nehodlám se zde obsáhle rozepisovat o kvalitách hry, zaměřím se pouze na klady a zápory – obrázek ať si každý udělá sám. Hru jsem si zahrál v Xubuntu 12.04 a hned musím říct, že se jedná o jednu z mála velkých a kvalitních her pro Linux. Testoval jsem pouze hru pro jednoho hráče, takže zvěsti o nefunkčním multiplayeru nemohu ani potvrdit a ani vyvrátit.


Cena za setkání s Catherine je 7000 duší

Grafika:
Modely jsou detailní, mapy jsou nápadité a hodně odlišné. Hráč se podívá do gotického kostela, sirotčince, rozpadající se rafinérie, hřbitova atd. Mapy jsou přiměřeně veliké, ale hráč se nemusí bát, že by zabloudil a pokud by se to přece povedlo, je tu kompas, který napoví kudy se vydat. Hra je dost lineární, což překvapivě ničemu nevadí. V reálu to vypadá tak, že někam postoupíte a zavřou se za vámi dveře. Tím se vytvoří relativně malá aréna, kterou je potřeba „vyčistit“, aby hráč mohl postoupit do dalšího koridoru.


Kapitola I - Komplex Atria

Obstojná hudba:
Bitky jsou dokresleny slušnou hudbou. Pokud tedy začíná hrát muzika, je jasné, že se na Vás odněkud ženou „potvory“. Výběr skladeb mi docela sedl. Převládal rychlejší a tvrdší rock, ale setkáme se i Westernovým motivem.


Někteří velcí Bossové byli překvapivě slabí, tento zrovna ne!

Hratelnost:
Je to zábavné. Sedla mi i předvídatelnost hry. Koridorové hraní, hudba = blížící se nepřátelé, hudba dohraje = čas na oddych, tedy až do dalších tónů. Koncept, že „vyčistíte“ nějaký prostor, a nepřátelé se do něho již masivně nevracejí mi také vyhovoval. V každém levelu jde primárně o ničení nepřátel, sekundárně lze občas získat Tarotovou kartu – bonus, který lze použít v boji (může jít o obdobu bullet time, nebo o větší výdrž, štěstí při hledání předmětů atd). Po nasbírání 66 duší se hráč načas promění v démona – zábavné a efektivní proti hordě nepřátel.


Kapitola III - Epizoda I

Zbraně:
Spolu s hráčovým postupem se rozšiřuje i arzenál zbraní. Každá zbraň má primární a sekundární mód (levé a pravé tlačítko myši). Na různé potvory platí různé zbraně a často se vyplatí kombinovat primární i sekundární mód zbraní. Experimentování se zbraněmi je zábavné.


Orientální hrad

Duše:
Ve své podstatě je Painkiller: Hell & Damnation hrou ze staré školy, nepočítejte s automatickým doplňováním zdraví, musí se na to pěkně postaru. Lékárničky však byly nahrazeny dušemi nepřátel. Nějaký čas po skonu ctěného nepřítele (odhadem po 5 vteřinách) se jeho tělo promění v levitující kouli, kterou je třeba projít, či přitáhnout k sobě. Duše obyčejného nepřítele hráčovi přidá 1% zdraví, výdržnější bestie Vám přidají 5% a žluté duše dokonce 30%. Člověk však nesmí příliš otálet. Tak, jako se tělo mění v duši, tak se duše po čase (10-15 vteřin) rozplyne a hráč má smůlu.


Bažiny

Obtížnost:
Na výběr jsou čtyři obtížnosti, já zvolil druhou nejlehčí – (výchozí nastavení). Tato úroveň je docela lehká a překvapivě, někteří velcí „bossové“ vypadají silnější a nebezpečnější, než ve skutečnosti jsou.


Uložené pozice

Čeština:
Hra obsahuje titulky v českém jazyce. Dialogů není mnoho a žádné chyby v překladu jsem neobjevil. Počeštěné je také herní menu.

Cena:
Jak už jsem v úvodu naznačil, bylo to za hubičku.


Eva pokušitelka

Je to VEEEELMI krátké:
Než se člověk naděje, je tu závěrečný filmeček. Sám jsem hru „zdolal“ (dle Steamu) za 7 hodin. A to mám podezření, že se to těchto sedmi hodin počítal i hodinový telefonát, při kterém jsem hru pouze „pauznul“. Musím na sebe zároveň „naprášit“, že nejsem žádný sprinter a přiměřeně intenzivně se snažím nacházet bonusy a skrytá místa. Celé to působí dojmem, že jsem hrál pouze první třetinu hry a zbytek budu muset dokoupit v podobě DLC. Dle mého soudu se hra dá bez obtíží dohrát za 5 hodin.

Optimalizace:
Nemohu soudit, zda se technické problémy vyskytují pouze pod Linuxem, ale přesto, že má sestava ve všech parametrech značně převyšuje doporučenou konfiguraci pro hraní, tak občas docházelo k výrazným propadům ve snímkování. Navíc při úvodním nahrávání a intru nefunguje zvuk.


Boj se Smrťákem - finální Boss celé hry

Neškodil by popis zbraní:
Při načítání hry se na obrazovce objevují rady typu: … „kolíkovač má i sekundární mód, … pokud máte nedostatek munice, zkuste použít lovce démonů ...“ Jak už z názvu vyplývá, jedná se o dosti futuristický arzenál, takže odhadnout, jaká zbraň je lovec démonů může být pro neznalého člověka docela oříšek.

Ukládání pozic:
Hra používá systému automatických checkpointů, mimo které hru nelze uložit. Ty jsou sice rozmístěny celkem rozumě, nicméně mi možnost klasického uložení a nahráni chyběla.

Klady:

  • Grafika
  • Hudba
  • Hratelnost
  • Herní mechanizmy
  • Čeština
  • Cena

Zápory:

  • Je to VEEEELMI krátké
  • Neuspokojivá optimalizace
  • Neškodil by popis zbraní
  • Ukládání pozic

Hodnocení:

Relevantní parametry PC a OS:

  • Xubuntu 12.04 (64 bit)
  • Jádro: 3.2.0-60-generic
  • AMD Phenom II X4 945
  • 8 GB RAM
  • GeForce GTX 560 Ti – NVIDIA Driver: 331.20
  • X.Org: 1.11.3(1113000)